Ač jsme poslední dobou s Gerrem dost leniví a užíváme si rádi pohodičky a klídku domova, vyrazili jsme v týdnu od 01.-09.08.2009 na LVT do Třebíče. No LVT - ne v tom pravém slova smyslu. Když jsem se ptala pořadatelky a mojí letité kamarádky - Jitky Hermanové, kdo tam bude, sdělila mi: "my a ty - to stačí ne?". Když jsem nevycházela z úžasu a ptala se, kdo je to "my", vysvětlila mi, že je to především ona, někteří kamarádi, s nimiž se znám z doby, kdy jsem se věnovala záchranářskému výcviku a dále "omladina" okolo figuranta.

No, když se řeklo mládí - těšila jsem se ještě víc. A bylo na co a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Náš skvělý figurant Honza Böhm se činil jak na place, kde nám pomáhal odstraňovat veškeré chybičky, tak i mimo plac, kdy byl s kamarádem Michalem hlavním organizátorem zábavy jak celodenní, tak večerní.

Ani jsem se nenadála a zúčastnila jsem se diskotéky. Pravda, dunění "duc duc duc duc" jsem slyšela ještě druhý den odpoledne, ale už samotná cesta byla zábava - rozhodli jsme se jít pěšky a to jsme neměli dělat. Jitka nás vedla sice krásnou, ale dlouhou a útrpnou cestou Třebíčí, natož, když bylo příšerné vedro a my trpěli žízní. Naštěstí jsem - jako správný úředník - hned po příchodu k baru popadla první papír, na který mi padl oko a dozvěděla jsem se, že vinný střik mají zdarma. Nastala mela a my pili jeden nápoj za druhým. Dobrá nálada, které jsme měli vždycky dost, se tím ještě vylepšila. Bylo to prostě super. A to jsem ještě netušila, že se tu za 2 dny objevím znova. No a mezi návštěvami diskoték (ve středu a v pátek) jsme ještě stihli návštěvu plovárny v Třebíči, kde jsme se vyřádili do sytosti a kluci pro nás přichystali také noční stezku odvahy. Hezké ne, na jeden týden.

Ale k výcviku - tento týden byl naprosto báječný a strávila jsem ho s úžasnou partou kamarádů i těch, kteří se teprve mými kamarády stali právě tady (alespoň doufám). Vzhledem k tomu, že lidičky na tomto táboře už mají v kynologii něco za sebou, mělo to všechno volný průběh a každý si vstával jak chtěl, cvičil kdy chtěl, jen obrana se odvíjela od počasí a od toho, kdy byl Honza připraven odchytávat ty naše krokodýly. S Gerrem jsme zvládli 3 stopy, každý den kousek poslušnosti a denně obranu. Tam jsme s Honzou pilovali naše slabůstky, aby byl Gerro co nejlépe připravený na blížící se mistrák.

No prostě, odjížděla jsem s naprosto úžasným pocitem, spokojená, jen trochu nešťastná, že tenhle úžasný týden už končí. Protože jsme byli skvělá parta, všichni jsme si padli do oka a dobře se bavili, rozhodli jsme se, že občas uspořádáme výcvikové víkendy, kde se budeme scházet. Jen doufám, že nezůstane jen u slov.

Tak snad příště v tomtéž složení. Papa