Tak se sešel rok s rokem a my jsme dne 18.09.2009 vyrazili s Gerrouškem do Loun, přezkoušet a porovnat své vědomosti s ostatními kamarády, a to na Mistrovství ČR podle ZVV3. Náš start bohužel dlouho visel ve vzduchu, protože mého čtyřnohého parťáka postihly nečekané zdravotní obtíže, které se však natolik vylepšily, že naše paní doktorka kývla na start na mistrovství a tak jsem okamžitě začala balit. Bohužel s vědomím, že jsme letos přípravě nedali tolik, co bychom měli a že máme značné rezervy. Ale i přes to jsme se oba těšili na kamarády a atmosféru závodů. Gerro nespal už od čtvrtka, protože viděl, jak nakládám auto a nehodlal promeškat tu chvíli, kdy naložím i jeho. Jaké bylo jeho zděšení, když jsem v pátek nasedla do jeho "pojízdného domečku" a odfrčela do práce bez něj. V poledne jsem ale byla zpátky a to už jásal a od auta se nehnul. Jó, cesta do Loun byla přeci jen daleká a naše matička Praha ucpaná, takže naše rychlost nebyla příliš valná. Přesto jsme poměrně zdárně dorazili do cíle, kde nás přivítali pořadatelé a my zaparkovali náš pojízdný domeček na místě, kde jsme hodlali strávit víkend. S návratem v sobotu jsme nepočítali, protože vyhlášení bylo až v pozdních hodinách. Navíc nám se v autíčku spí moc dobře a Gerro je vždycky celý blažený, že může být se mnou a užívá si to.

V pátek večer bylo slavnostní zahájení a losování. Příjemné bylo, že startovní číslo bylo na dárkovém balení pivečka, takže o to příjemnější losování bylo. Byli nám představení i figuranti - M. Prousek a J. Jozová a rozhodčí - Ing. Karlas (hlavní rozhodčí - posuzoval obrany), p. Jonáš - posuzoval stopy a p. Zábranský - posuzoval poslušnosti. Vylosovala jsem si č. 6 a šly na mě mrákoty, protože stopa měla být kolem 3 hodiny odpoledne. Ale co naplat. Na druhou stranu jsem zjistila, že máme poslušnosti po 7hod. ranní a před obědem obrany, což byla jistá výhoda, protože v sobotu od rána bylo jasno a dost horko.

Na poslušnosti byl Gerro veselý, kontaktní a ochotný provést všechny cviky, byť někdy s nedostatky (nedosedl s aportem, propadl na cestě zpět žebříkem, ale zvládl se zase vyšplhat zpátky a pak nějaké nepřesnosti). Za naše představení jsme si "vykoledovali" 87b. a já byla ráda, že to máme za sebou. Gerro sice umí podstatně lepší poslušnosti, ale na druhou stranu i podstatně horší. Zlatá střední cesta nám byla souzená na mistrovství.

Na obrany už jsem nastupovala klidnější, protože tam hrozilo snad jen to, že nepustí, což ale už stejně závisí hlavně na Gerrovi, takže jsem jen čekala, co bude a jak se mu bude paní figurantka líbit. Obrana proběhla ale poměrně hladce s lehkými nedostatky ve střežení a nervozitou při prohlídce a výslechu. Verdikt zněl 91b. a já byla přešťastná, navíc jsem později zjistila, že to byla 2. nejlepší obrana závodu, za kterou jsme získali i pohár.

Na stopu jsem se vůbec netěšila, protože se mělo čuchat na hlíně (což ale nakonec bylo ve skutečnosti osení - sice řídké a suché, ale osení), bylo dost horko a foukal poměrně svěží vítr, zvlášť na polích, která jsou v okolí Loun (jak jsem zjistila při přesunu na stopy) poměrně rozlehlá a suchá. Měla jsem ale opět štěstí, protože jsem si vylosovala stopu na velice hezkém terénu - jen místy byly holiny s kamením, ale přeci jen bych řekla, že náš terén byl zelenější než ten ostatní. Gerro vyšel jistě a tak jsem za ním upalovala, abych ho náhodou nezmátla. Bohužel první lom jsme měli na vyvýšenině, a při takovém větru Gerro raději lom ověřil. Poté šel drobet pod stopou, protože mu to tam vítr pěkně nafoukal a tak zalehl předmět šikmo a pod stopou. Na druhém lomu zůstal Gerro jako opařený, protože místo lomu tam byl téměř další nášlap a on si chudinka nedokázal vyhodnotit, jestli má jít dál nebo to má označit. Nakonec se ale rozhodl správně a vypálil tím svým "rychlotempem" opět po stopě. Ulevilo se mi a čekala jsem poslední předmět. Bohužel se na posledním úseku Gerro dostal opět po větru drobet pod stopu a před předmětem (který už asi cítil) udělal 3 poměrně veliké kruhy, přičemž v jednom z nich nechal neoznačený předmět. Verdikt tedy zněl 74b. a já byla spokojená, že jsem došli s vědomím, že to sice mohlo být lepší, ale že Gerrovi v souvislosti s naší omezenou přípravou nemohu nic vyčítat.

Pak už jsme si jen užívali slastného pocitu, že to máme za sebou a celkově jsme si oddychli, že ostudu jsme neudělali.

Jsem si vědoma našich nedostatků a z verdiktu rozhodčích máme ponaučení a inspiraci na další zdokonalování a pokud bude Gerro zdravotně v pořádku, budeme se snažit připravit příště ještě lépe. Přesto jsme obsadili úžasné 5. místo.